chlebem a solí
v sevření plotu stojíl dům
a lidé v něm jakoby nežili
v přítmí zavřených okenic
všeho je jen napůl
vzpomínek bez okapů
ptákům nadešel čas se zříct
půvabu jabloní v zahradách
ještě před loni bylo všeho víc
plůtek vyhlížel vzpřímeně
a já jsem se vracela odnikud
sníh zasypal slánky po okraj
čerstvý chléb voněl do ulic
a ty jsi se rozhodl postavit stáj
mláďatům mořských koníků
sad schoval ovoce do květů
nikdo z nás sem už nepatří
a ptáci snad přežili pro větu
že jabloně touží po jménech