Jdi na obsah Jdi na menu
 


Interview

24. 7. 2011

  Až semnou někdo od novin,

 udělá interview,

 zeptá se, jestli přemýšlím,

 proč tady vlastně žiju..

 

Vytáhnu z kapsy Zeměkouli,

 párkrát jí otočím v rukách,

 dotknu se ran, které jí bolí,

 míst, kde její srdce puká.

 

Déšť je pláčem prokletých zemí,

 v Žalmech biblického snáře,

 krajin, jejichž povrch se mění

 ve vyhublé stíny stařen..

 

Pak rozpačitě dodám spěšně:

 

"víte,sama nevím proč jsem tu.

 Země vypadá bezútěšně.

 Jen neznám, krásnější planetu,

 kde z jara, bíle kvetou třešně."

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

.....

(párkostroj, 25. 11. 2011 0:38)

je mnoho míst na zemi kde jsou války,hlad,bída,atd.....a to sou ty bolístky co si tam popsala,ale aby se to vyrovnalo a ty si řekla v tom intewiu,že zem má sice samé rány,tak ale má taky tu krásu přírody a že jiná planeta už tak pěkná není........strhující dílo......moc pěkně sono.

:o)

(Čmelda, 16. 8. 2011 17:54)

jedna z mých nejmilejších básní

...jen tak...

(jékáčko, 25. 7. 2011 7:28)

...hmm...krásné :)