Jdi na obsah Jdi na menu
 

něco si přej

11. 10. 2012

 

všední dny
bývají bez páteří
jako výkřik
rozbitého rána

jen obloha
zůstala obehnaná
duhovými keři

za živým plotem
slunce s mláďaty
okusuje
výhonky deště

mezi skleněnými klasy
zarůstá klíč
třináctého pokoje

hledám místo
kam zasít semena času
jsem naději o dům blíž

noc skryla tvář
a kdosi bezejména
sundavá hvězdám obojek
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář