Samota
24. 7. 2011
Copak Ty nevíš že,
ve stavu beztíže,
Samota ovdovělá
se sotva kdy zadýchá,
řetězy spoutaná,
vztekle řinčí do ticha
a Ty všemi opuštěný
rozbíjíš pouta na rukách o kameny.
Přibitá na Kříže,
copak Ty nevíš že,
uprostřed davu lidí
všichni jsme osamělí,
dívá se skrze nás
z portrétu nad postelí
a Ty na rozhraní světla
doufáš, že Naděje křídla neodepla.
Donne
(Donne, 17. 11. 2011 17:47)