Básně...

 Prodávám své citové jmění,

 stíny duševního majetku.

 Za třicet zlatých-zní v dovětku,

 "Smrt má vždycky na zaplacení"

Hlad po Lásce, sedí v kuchyni

 a Štěstí zamčené ve skříni,

 ustalo v bouchání do dveří,

 ve hře, kdo komu má otevřít.

Otevřu okna, v srdečních komorách,

 vyvětrám ze stěn pach zatuchliny.

 Z místnosti, kde spí rádoby Pokora,

 zůstala jen Socha Člověčiny.

Bůh Smutku, nosí mé Srdce na rukách,

 Smůle sčítám kočičí životy.

 Než první zájemce překročí práh,

 roztřídím svých Sto roků Samoty.

V prvním životě poslední Naděje,

 ještě naposled dveře otvírám.

 Listonoš náhle vstupuje do děje,

 "vpravo dole, prosím Váš autogram"

V cele pastí, zlehka přivykám světlu,

 zalévá obrazy srdečních stěn.

 V mé Duši, často podobné Peklu,

 září Slunce, cos poslal dopisem.