Lípa
Poraněnou Lásku,
jíž jsou v patách vlci,
skryje do koruny
opuštěných srdcí.
Závoj ze slz deště,
padá z její tváře,
dokud neutichne,
Romeovo nářek,
nosí na ramenou,
srdce osamělá,
vyrytými jmény,
do bílého těla.
Křehká kůra strádá,
křivdou Lásky padlé,
hrdě čelí živlům,
posvěcených ďáblem.
Nikdy nespočítá,
nepopsané listy,
oplakává příběh,
odpuštěním čistý.
Komentáře
Přehled komentářů
hluboce procítěný remix neštastné lásky a přírody. takhle sem tu básenku cítil já,romeo.
....
(párkostroj, 1. 9. 2011 19:33)