Váhy
Stojíš za dveřmi,
na konci představ a snů,
které jsi roztrhal, jako nepopsaný list.
Váhám, mám-li Ti otevřít...
Chtěla jsem v šedivosti dnů,
ve zbylých vzpomínkách číst.
Slyším Tě odcházet,
ovládl Tě strach...Tvé kroky
těžké jak závaží....Co s Láskou na vahách?
City se přece neváží...
Za dveřmi, místo lásky
zůstala jen zima,
ze světel, která jsi ve mne pozhasínal...
Komentáře
Přehled komentářů
..znám příběh: jeden muž, jedno znamení Vah, trocha lásky, o dost víc bolesti, zima blíž, než za dveřma a tma.
Občas mi přijde, že píšeš o mých vzpomínkách.. a pak mi dojde, že jsou věci, city a průsery, které se nevyhnou nikomu. Hmmm, tak asi: Hrrr na ně :o)
....
(párkostroj, 2. 9. 2011 16:17)je to tak když cítí oba je to fajn a měli by toho využít,když cítí jen jeden je to napytel pro oba dva....ten jeden je neštastnej a ten druhý se cítí provinile. básen se stoprocentním výstihem....city se přece neváží.
:o)
(čmelda, 18. 11. 2011 15:12)