Měli jsme se potkat dřív
Slyšela jsem píseň tesknou
odněkud jakobych ji znala
labutěnko, slunko moje bílé
má křídla už mi neslouží
spolu jsme se dotkli vzácné chvíle
po létání jsem zatoužil
labutěnko bíle oblečená
k ránu ztrácím z křídel peří
na společnou cestu síly nemám
i když na zázraky věřím
na hladině zrcadlí se kříže
ty se potom mění v ostrovy
labutěnko, už se neohlížej
voda Ti už všechno dopoví
Komentáře
Přehled komentářů
Použiji slova mé poslední básně - věřím, že mluvíš ke mně.
Ty umíš něco asi kouzlo, že nečtu text, ale ho hned vidím!
:o)
(čmelda, 28. 11. 2011 21:13)tohle je takový jiný, než je u Tebe zvykem. Dokonce i to 2x použitý už (se neohlížej) a už (všechno dopoví) jsem snad ještě ve Tvých básních neregistrovala. Ale musím Ti říct, že mě ta básnička chytla za srdce a co nevidět si ji dám znova. Je to jako ze starých knížek nebo jako film pro pamětníky - prostě něco pro mě :o)
měli jsme se potkat dřív
(Puris, 28. 11. 2011 21:53)